Joseph Stiglitz

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: upravit čitelnost textu → místy špatná úroveň překladu

Tento článek nebo jeho část potřebuje přiměřeně doplnit wikiodkazy na ostatní články.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte.

Joseph Stiglitz

Datum narození	9. února 1943 (81 let)
Místo narození	Gary, Indiana
Ekonomická škola	Nová keynesiánská ekonomie
Instituce	Columbia University
Pole působení	Makroekonomie, veřejná ekonomie, ekonomie informací
Vzdělání	Amherst College MIT
Vlivy	John Maynard Keynes Robert Solow
Ovlivnil	Paul Krugman, Jason Furman, Stephany Griffith-Jones
Příspěvky	Zdanění, nezaměstnanost
Ocenění	Nobelova cena za ekonomii (2001) John Bates Clark Medal (1979)
Manžel(ka)	Anya Schiffrin (od 2004)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joseph Eugene Stiglitz (* 9. února 1943) je americký ekonom, analytik veřejné politiky a profesor na Kolumbijské univerzitě. Je nositelem Nobelovy ceny za ekonomii (2001) a Medaile Johna Batese Clarka (1979).^[1][2]Je bývalým viceprezidentem a hlavním ekonomem Světové banky a bývalým členem a předsedou Rady ekonomických poradců amerického prezidenta.^[3][4]Je známý svou podporou Georgistické teorie veřejných financí ^[5][6][7] a svým kritickým pohledem na řízení globalizace laissez-faire ekonomy (které nazývá „volno-tržními fundamentalisty“) a mezinárodními institucemi, jako jsou Mezinárodní měnový fond a Světová banka.

V roce 2000 Stiglitz založil Iniciativu pro politický dialog (IPD), „think tank“ o mezinárodním rozvoji se sídlem na Kolumbijské univerzitě. Od roku 2001 je členem Kolumbijské fakulty a v roce 2003 získal nejvyšší akademickou hodnost (vysokoškolský profesor). Byl zakládajícím předsedou univerzitního výboru pro globální myšlení. Předsedá také Institutu světové chudoby Brooksovy univerzity v Manchesteru. Je členem Papežské akademie sociálních věd. V roce 2009 předseda Valného shromáždění OSN Miguel d'Escoto Brockmann jmenoval Stiglitze předsedou OSN komise pro reformy mezinárodního měnového a finančního systému, kde dohlížel na návrhy a zadal vypracování zprávy o reformě mezinárodního měnového a finančního systému.^[8]

Působil jako předseda mezinárodní komise pro měření hospodářské výkonnosti a sociálního pokroku, kterou jmenoval francouzský prezident Sarkozy a která vydala svou zprávu v roce 2010, Znehodnocení našich životů: Proč HDP nesedí,^[9] a v současné době působí jako spolupředseda jeho nástupce, skupiny odborníků na vysoké úrovni pro měření hospodářské výkonnosti a sociálního pokroku. V letech 2011 až 2014 byl Stiglitz prezidentem Mezinárodní hospodářské asociace (IEA).^[10] Předsedal organizaci tříletého světového kongresu IEA, který se konal poblíž Mrtvého moře v Jordánsku v červnu 2014.^[11]

Stiglitz získal více než 40 čestných titulů, včetně z Cambridge a Harvardu, a byl vyznamenán vládami z několika zemí včetně Bolívie, Koreje, Kolumbie, Ekvádoru a naposledy Francie, kde byl jmenován členem Čestné legie, řádovým důstojníkem.

V roce 2011 byl Stiglitz časopisem Time označen za jednoho ze 100 nejvlivnějších lidí na světě.^[12] Stiglitzova práce se zaměřuje na distribuci příjmů z pohledu Georgismu, správu rizik aktiv, správu a řízení společností a na mezinárodní obchod. Je autorem několika knih, z nichž se poslední nazývá Lidé, moc a zisky (2019), dále Euro: Jak společná měna ohrožuje budoucnost Evropy (2016), Velký předěl: Nerovné společnosti a co s nimi můžeme dělat (2015), Přepis pravidel americké ekonomiky: Agenda pro růst a sdílenou prosperitu (2015) a vytvoření vzdělávací společnosti: Nový přístup k rozvoji růstu a sociálnímu pokroku (2014).^[13]

Je také jednou z 25 vůdčích osobností Komise pro informace a demokracii, kterou zahájili Reportéři bez hranic.^[14]